Výlet do historie: Od doutníků a žvýkaček až k milionům

​

Pokud jste se ve čtení dostali až sem, tak už možná chcete začít nadávat, jak je možné, že jako první výherní automaty označujeme nějakou "krabici na kartičky" a ještě nepadla zmínka o Liberty Bell. Tak nebojte - jdeme na to! Dodnes není úplně jasné, zda Charles Augustus Fey automat sestavil v roce 1887, což je datum, které někteří uvádějí nebo až během následujících let. Každopádně ať tak či onak, Liberty Bell je bezesporu první opravdu první výherní automat - už jen proto, že na rozdíl od svého pokerového bratříčka měl výplatní mechanismus. Prvních symbolů bylo na stroji celkem pět - srdce, káry, piky, podkovy a právě onen zvon svobody, který měl také sám o sobě největší hodnotu.

Fey si tedy dal záležet a jeho stroj okamžitě učaroval a stal se populárním. A jen malá historická třešnička: V roce 1887 si pan Nobel nechal patentovat svůj bezdýmý střelný prach, který někteří zjednodušeně nazývají dynamitem. A patent se mu rozhodně vyplatit, minimálně po finanční stránce. Škoda, že to neporadil tvůrci Liberty Bellu, protože Charles Augustus Fey na patent zapomněl a do několika let zemi zaplavily kopie jeho designu.

Přestože v roce 1902 přišel v Americe zákaz hracích automatů, výroba Liberty Bellu rozhodně neskončila a stroje se vyráběly dál. Jenže co s automaty, ze kterých se sypaly mince, když bylo zakázáno vyplácet finanční výhry? Co takhle lidem začít rozdávat ovoce! Asi si řeknete, že pitomější nápad jste nikdy neslyšeli, ale máte pravdu jen částečně. Karetní symboly totiž skutečně nahradily ty ovocné a začala se rodit éra takzvaně ovocných automatů. Třešničky a citronky tedy neznamenaly peněžní výhry, ale jen žvýkačky s příslušnou příchutí. A když už řešíme ty legendární symboly, o kterých možná někteří vůbec netuší, proč jsou tak "legendární", tak se přiznejte, kdo víte, co znamená symbol "BAR". Vznikl v Chicagu a začala jej používat společnost Bell-Fruit, která měla své stroje například u trafik či malých prodejen. Tvar symbolu má odkazovat na balíček podlouhlých žvýkaček, které už dnes možná mnozí ani nepamatují (poděkujte Orbitkám), ale zeptejte se schválně svých prarodičů, jak vypadaly "americké žvýkačky". Ne Jardo, žádné, že když máš větší chuť, tak si utrhneš větší kousek..

Možná se to bude z dnešního pohledu zdát zvláštní, jelikož jsme zvyklí sledovat vývoj technologií vlastně v přímém přenosu, ale vývoj výherních automatů nepřinášel žádné výrazné změny dlouhých 60 až 70 let se měnily designové prvky, ale mechanismus žádnou revolucí neprocházel. Nebylo to však pouhou absencí nových nápadů, ale především tlakem ze strany hráčů samotných. Už od časů Liberty Bell totiž hráči ovládali automat primárně páčkou na jeho boční straně - vidíte, slíbil jsem, že se k ní vrátíme. Mechanismus byl jasný, páčka natáhla pružinu a ta následně zastavovala otáčení válců. Psychologický dopad tohoto prvku byl však obrovský a nezaměnitelný. Automaty dokonce získali slangové označení "jednoruký bandita". Hráči zkrátka cítili, že mají doslova v ruce svůj osud a jsou to oni, kdo mají vliv na výsledek hry a samotná zatočení.

Když pak v roce 1964 přišel první plně elektromechanický stroj, rozhodla se společnost, že si páčku stejně ponechá a hráči tak i nadále zatočení spouštěli skrze páčku. Ani ta však nakonec neodolala neúprosné konkurenci a z nových strojů se začala vytrácet. Její stopa však zůstane nesmazatelně zapsaná v historii výherních automatů, které ve druhé polovině minulého století nekompromisně vkročily do elektrického věku, aby následně stejně důrazně prorazily brány digitálního světa.